27. ledna, v den výročí osvobození německého nacistického koncentračního tábora Osvětim-Březinka (Auchwitz-Birkenau), si lidé na celém světě už poněkolikáté připomínají Mezinárodní den památky obětí holocaustu, který byl vyhlášen Valným shromážděním OSN v roce 2005.
První transport vězňů dorazil do Osvětimi 14. června 1940. Jednalo se o polské politické vězně, kteří sem byli převáženi z důvodu masového zatýkání Poláků, v jehož důsledku byly na území okupovaného Polska přeplněné věznice.
O dva roky později se Osvětim stala jedním z hlavních míst uskutečňování tzv. konečného řešení židovské otázky (Endlösung der Judenfrage) – nacistického plánu likvidace Židů, žijících na územích okupovaných německou říší. V koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau bylo zavražděno 1-1,5 milionu lidí, z toho přibližně jeden milion tvořili Židé – mnoho z nich bylo polskými občany.
Koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau byl osvobozen 27. ledna 1945 poté, co na okupované polské území vstoupila Rudá armáda.
Po tak strašlivé tragédii zachraňují naši víru v lidstvo příběhy lidí, kteří pomáhali zachraňovat Židy – byli mezi nimi také Poláci. Ti tvoří největší podíl držitelů čestného titulu Spravedlivý mezi národy, který uděluje památník obětí a hrdinů holocaustu Jad Vašem. Pod záštitou polské exilové vlády působila v Polsku Rada pro pomoc Židům Żegota, což byla v okupované Evropě jediná státní organizace, založená přímo za účelem záchrany Židů.
Také polšti diplomaté se zapojovali do zachraňování Židů. Díky působení tzv. Ładośovy skupiny se podařilo v letech 1942-1943 zachránit před smrtí několik stovek Židů z Nizozemska, Polska, Německa, Rakouska, Francie, Slovenska a dalších evropských zemí.